Kateřina Juřenčáková: „Pokud ženám neumožníme přirozené, vědomé porody, přijde náš svět o víc, než si dokážeme představit.“

Věřím, že ve správnou chvíli na správném místě přichází k člověku to, co zrovna nejvíc potřebuje. Změny, nové informace, setkání. A i když ze začátku někdy nadáváme, s časovým odstupem obvykle zjišťujeme, že to bylo vlastně k dobru. I já jsem se před nedávnem ocitla ve správnou chvíli na správném místě, když jsem navštívila přednášku Možnosti přirozeného porodu v ČR a poznala Kateřinu Juřenčákovou.

 

Téma porodu je pro mě osobně nezpracovanou otázkou, jelikož synův příchod na svět se neodehrál za okolností, které bych si zrovna představovala. Od té doby stále hledám, snažím se překonat nepříjemný zážitek z minulosti a získat osobní sílu pro nové zrození. A od koho by si mohl člověk nechat poradit, když ne od ženy, která sama zvládla nepříznivé životní situace a dokázala najít cestu ke skutečnému přirozenému porodu.

Katka je matkou tří dětí (dvě děti se narodily v porodnici, třetí doma), manželkou a především sebeVědomou ženou. Po porodu třetího syna se rozhodla věnovat tématu přirozeného a vědomého početí, těhotenství a porodu, přirozeného plánování rodičovství, návratu k přirozenému žití a ženským otázkám, jako např. menstruace, ženská síla, ženská intuice a kreativita. Pořádá semináře na téma přirozený vědomý porod, přirozená antikoncepce a ženské cykly, působí jako poradce přirozené antikoncepce SensiPlan a pomáhá ženám v období těhotenství, ale také v případě spontánního potratu a jeho zpracování, a to zejména formou osobní konzultace. Je členkou nejrůznějších organizací (např. Hnutí za aktivní mateřství) a zakladatelkou webu ŽenaLuna, kde návštěvník najde spoustu zajímavých informací k tématům, ale také velmi osobní, otevřené články, do nichž Kateřina vkládá své vlastní prožitky.
Když vznikl nápad tohoto rozhovoru, v hlavě se mi začaly rojit otázky, které jsem chtěla Katce položit. Bylo jich příliš, musela jsem volit ty „důležitější“ a také jsem chtěla vybrat dotazy, které by byly zajímavé a pomocné i pro ostatní. Tady je výsledek…

 

Když se řekne „přirozený porod“, naše společnost si obvykle představí porod, který nebyl zakončen císařským řezem. Co znamená „přirozený porod“ ve Vašem vnímání?

Je to zejména proces, který řídí sama žena. Je to to nejintimnější, co žena ve svém životě může prožít. Proto by ona měla rozhodovat o průběhu, poloze, místě i případných zásazích, vyšetřeních. Také by měla mít možnost zvolit si účastníky porodu. Nazvala bych to spíše vědomým porodem. Protože i porod císařským řezem může být v pořádku, pokud žena k tomuto způsobu porodu svolí na základě vlastního vědomého uvážení, ne pod tlakem manipulací či zásahů do porodu. Jedině žena ví, jak se cítí, co potřebuje, co jí dělá dobře a co ji při porodu ruší. Žena, pokud má k tomu podmínky, se při porodu noří do zvláštního stavu, dalo by se nazvat až meditace. A každý dotaz, napomenutí či příchod nového člověka ji může z tohoto stavu vyrušit. Porod se pak stává bolestivějším, žena se nemůže dostatečně soustředit na své pocity, může ji to mást až tak, že se nakonec odevzdá a přestane vnímat komunikaci svého těla. Aby mohl porod proběhnout přirozeně a bezpečně, potřebuje žena cítit oporu, lásku, bezpečí, intimitu, teplo a podporu. Pak může zažít mystický zážitek, který dává nový život, ale také transformuje ženu v sebevědomou matku schopnou chránit svoje děti.

jáchym

 

Může dnes pár porodit „přirozeně“ a jak na to?

Určitě ano. Základem je chtít zažít přirozený porod a něco pro to udělat. Bohužel nejsme v situaci, kdy by přirozený porod byl nabízen ženě automaticky. Podle ÚSIZ z roku 2011 je medikamenty ovlivňováno 87 % porodů, další zásahy jako dirupce vaku blan, epiziotomie neboli nástřih hráze, manuální tahání placenty atd. se do tohoto čísla nepočítají. Dá se tedy předpokládat, že se v českých porodnicích zasahuje téměř do všech porodů. Důležité je potenciální místo porodu navštívit, komunikovat s personálem, ptát se, nastavit si spolupráci. Zejména doporučuji se nespoléhat na nejbližší porodnici, ale raději si zajet do vzdálenější, ale přátelštější. Jsou ženy, které cestují přes půl republiky nebo odjedou porodit do zahraničí. Nabízí se zejména Rakousko, Německo, ale i Dánsko či Holandsko. Další možnost je zůstat rodit doma nebo jet do porodnice na poslední chvíli. Ženám doporučuji mít otevřené možnosti. Najít si porodnici, ale mít i podporující porodní asistentku či dulu. A ideálně se rozhodnout až ve chvíli porodu. Jsou ženy, které najednou cítí, že opravdu nikam jet nechtějí, a jsou zase takové, které plánují porod doma, ale když se porod rozjede, najednou cítí, že mají odjet do porodnice. A je to úplně v pořádku, pokud si nezavíráme dveře a máme připraveny různé varianty, je ideální se rozhodnout až ve chvíli porodu. Možností je také porodit ambulantně, tedy porodit v porodnici a pak odjet domů, tak jak tomu je běžně v zahraničí zvykem. Ne všechny porodnice tento způsob porodu podporují, přestože z právního hlediska nemají právo ženě a dítěti, pokud je vše v pořádku, k odchodu domů bránit, někdy se to bohužel neobejde bez výčitek a manipulace.

 

Ráda bych se dotkla tématu partnera u porodu. Vím, že mnozí muži jsou předem pevně rozhodnutí prožít příchod svého potomka na svět společně s partnerkou. Najdou se takoví, kteří tento scénář z určitých důvodů (nechci hodnotit, nakolik jsou opodstatněné) předem odmítají. A jsou i takoví, kteří váhají. Co byste poradila poslední skupině mužů?

Sama jsem hledala vlastní cestu, zda muž u porodu ano či ne. V porodnici jsem muže velmi potřebovala, vytvářel mi zázemí, pocit bezpečí, domov. Ale doma jsem si ho u porodu nedovedla moc představit, potřebovala jsem být sama, nerušená. Hezky mi toto téma osvětlila Marisa Alcalá, porodní asistentka z Kanárských ostrovů. Ta tvrdí, že muži k porodu patří, ale až na poslední vypuzovací fázi, kdy už se opravdu rodí miminko. Porod je dokončení milostného aktu a k tomu jsou potřeba vždy muž i žena. Rodící se dítě přichází na svět a potřebuje cítit energii obou rodičů, aby mohlo být celistvé. Na Kanárských ostrovech bylo tedy zvykem, že muž se ženou a dítětem zůstávali po porodu ještě tři dny v jedné posteli a starala se o ně porodní asistentka, nikdo k nim po tu dobu nemohl, bylo to posvátné období klidu a napojení. Přijde mi to naprosto úžasné sžívání rodičů s děťátkem. Na druhou stranu, pokud muž opravdu u porodu být nechce, neměl by být nucen.

IMGP5027a_1

 

Jaký máte názor na porody do vody a nakolik jsou frekventované v našich porodních zařízeních?

Porod do vody je volba, kterou by žena měla mít. V ČR je bohužel jen velmi málo porodnic, které tuto možnost nabízejí nebo podporují. Do vody rodí zejména ženy v domácím prostředí. Ale ne všechny tato možnost láká. Osobně jsem vanu zvolila intuitivně, aniž bych se na to nějak připravovala, prostě jsem cítila, že potřebuji horkou vodu, a ve vaně mi bylo tak dobře, že se do ní nakonec syn narodil. Neplánovala jsem to.

 

Mnoho žen, které prodělaly císařský řez, žije se strachem, že přirozený porod už jim není souzen. Co si o tom myslíte Vy a jaká je Vaše praxe?

Nemožnost přirozeného porodu po císařském řezu je mýtus. Je to jako by vám někdo celý život tvrdil, že po té, co si zlomíte nohu, už nikdy nebudete chodit. Pokud tomu uvěříte, stane se to skutečností. Riziko přirozeného porodu po císařském řezu je velmi nízké. Na druhou stranu je potřeba vědět, že do porodu po předchozím CŘ se v žádném případě nesmí zasahovat. Pokud se začne přidávat umělý oxytocin, další medikamenty a zásahy, zvyšuje se několikanásobně šance na možné komplikace či rupturu dělohy. Tuto informaci by měly ženy vědět a ještě lépe se připravit, mít podporující porodní asistentku či lékaře, dulu. A nehroutit se, pokud se přirozený porod nepovede. Jsem přesvědčená, že mnohdy to může být i volba dítěte, jakým způsobem se chce narodit. Naštěstí i po císařském řezu se dá s jizvou pracovat. Existují metody jak jizvu masírovat, hladit, aby se uvolnila, zahojila, abychom pustili emoce, které se mohou v jizvě ukrývat. Je dobré pracovat na psychice, mít předchozí porod zpracovaný. Znám mnoho žen, které porodily po CŘ nakonec přirozeně, dokonce i po dvou či třech.

IMGP2915a_1

 

Moc se mi líbí označení „sebeVědomá žena“, je stoprocentně výstižné. Určitě se k němu vztahuje i uvědomění si své plodnosti, měsíčních cyklů, a tudíž i symptotermální metoda SensiPlan, která je předmětem Vašich kurzů o přirozené antikoncepci. Mohla byste nám tuto metodu alespoň trošku přiblížit?

Naše těla jsou velmi moudrá a o každé změně s námi komunikují. Bohužel jsme se od této přirozenosti natolik odpojili, že ji většinou vůbec nevnímáme. Ženské tělo a vše v něm je cyklické. Cyklicky se opakují fáze plodné a neplodné. Není mnoho žen, které vědí, že mohou počít pouze 12–24 hodin v cyklu. A ještě méně je těch, které přesně ví, kdy ovulují. Ale ani o životnosti spermií se v běžné populaci mnoho neví. Mužská spermie v ideálních podmínkách dokáže přežít 3–5 dnů, ale pokud ideální podmínky v ženském těle nejsou, tzn. je období neplodné, spermie přežívají jen asi 1–2 hodiny. Toto jsou všechno informace se kterými Symptotermální metoda pracuje. Učí ženu pozorovat své tělo, vnímat jeho komunikaci, sledovat změny děložního (cervikálního) hlenu, děložního čípku, teploty, pocitů a tyto informace bezpečně a jednoduše vyhodnocovat. Ale také dává důraz na to, že plodnost není jen záležitostí ženy, ale že plodnost je vždy společná a je potřeba nést v partnerství zodpovědnost za rozhodnutí stejným dílem. Je to metoda, která vede k většímu sebeVědomí, protože být si vědoma sebe sama nám dává možnost jít si vlastní cestou a lépe vnímat své potřeby.

 

Jaké akce v nejbližší době chystáte? Kde bychom Vás mohli vidět?

V tuto chvíli se nejvíce chystám na Festival o těhotenství, porodu a rodičovství, který se koná v kině Perštýn v Praze v rámci Světového týdne respektu k porodu. Budu zde mít krátkou přednášku na téma Přirozené antikoncepce a na starost program pro školy. Každý měsíc se snažím přednášet v Praze jak o přirozených porodech, tak o přirozené antikoncepci – ženské cykličnosti. A téměř každý měsíc vyrážím na pozvání i do jiných měst. V červnu se chystám do Šumperka, Náchoda, v září na Valašsko. Jsem ráda, že i mimo Prahu je zájem o informace, které podporují naši přirozenost, intuici a přirozený přístup k životu.

 

Děkuji Vám za Váš čas, za to, co děláte, za upřímnost a otevřenost, a přeji Vám šťastný a naplněný život:)

I já děkuji a přeji vše dobré.

 

Autor: ilh
Foto: Lucie Sedláčková Půlpánová

 

Mohlo by vás zajímat:

O dětech a především o nás, o rodičích

Kniha jako lék, rádce i inspirace

O filozofii života, světlé budoucnosti, prosperující planetě a zdravých lidech (ze Svatojánu)

Život EKO*LOGICKY. Pár jednoduchých tipů a ještě něco navíc

Comments

comments

Napsat komentář