Jak rozvíjet dětskou fantazii a proč je důležité chránit víru v zázraky

Jak by vám bylo po boku člověka s omezenou fantazií? Ať je to váš životní partner, obchodní partner, zaměstnanec, spolupracovník nebo kamarád… Vždyť právě představivost, společně se zvídavostí a kreativitou, jsou mocnými společníky na cestě životem, kteří nám dávají šanci na barvitější, úspěšnější a šťastnější budoucnost.

 

Fantazie je něco, co dostáváme od přírody jako děti, a to všichni bez výjimky. A záleží jen na vnějších okolnostech, jestli a do jaké míry nám přetrvá do dospělosti. Jednou z těchto okolností je i rodičovská výchova a prostředí, v kterém dítě vyrůstá. Představivost můžeme v malinkém člověku snadno potlačit svými názory, omezováním a celkově nesprávným přístupem. Anebo ji můžeme rozumně a účinně stimulovat a pokusit se vytvořit dítěti ty nejlepší podmínky pro jeho zdravý vývoj.

 

Otázky, „nelogické“ hry a poněkud jiná pohádka na dobrou noc

Jak vlastně můžeme stimulovat dětskou fantazii? Jsem si jistá, že každý z vás by dokázal uvést jako příklad nějakou aktivitu na rozvoj dětské představivosti, kterou provozujete uvědoměle nebo zcela spontánně. Ráda bych se však s vámi podělila o několik vlastních tipů, které jsou u nás se synem velmi oblíbené a frekventované.

Jedním z nich jsou otázky typu: Co ti to připomíná? a Jak by se dalo… (něco udělat)? U té první můžeme používat jak zrakové, tak sluchové vjemy. Můžeme se ptát ohledně nějakého obrázku, na první pohled chaotické čmáranice, oblak nebo hvězd na nebi, vychýlení stromu nebo květiny, kamínků v písku… Mohli bychom pokračovat doslova do nekonečna. Vždy nechme dítě popřemýšlet a odpovědět, abychom hru udržovali, můžeme přidat vlastní představy, navázat na další jev atd.

P1080636_1
Jablečná barva
P1080640_1
Vánoční píseň Jingle Bells

Druhá otázka (nebo spíš možné odpovědi) mohou někdy i překvapit. Co je ale nejdůležitější, učí dítě neomezovat se, přemýšlet zeširoka. Např. otázka „Jak by se dala sníst polévka?“ může vyvolat odpověď: Teplá a lžící. Ale také: Vestoje, vsedě, za běhu, s chutí, před spaním, před umytím, na kolenou tak, že sedím, držím v rukou talíř a polévku z něj vypiji… Myslím, že v tomto případě by vždy měla přijít vaše reakce a korekce, obzvlášť pokud by dětské představy mohly být jakkoliv nebezpečné pro zdraví dítěte nebo jeho okolí.

Neznamená to, že podobný „trénink“ provozujeme celý den. Ale občasné procvičování fantazie tímto způsobem může být velmi užitečné, obzvlášť pro případy v budoucnu, kdy dítě vnímá více souvislostí najednou a řeší skutečné případy. Na ukázku ještě jeden „smysluplnější“ příklad. Popelnice, která vždy byla na jednom místě, je z nějakého důvodu přestěhovaná o deset metrů dál. Syn přišel s návrhem, že ji přesune zpátky, a na otázku, jak by se to dalo udělat, nejdřív odpověděl, že ji odtlačí sám. Přišel k popelnici a zkusil s ní pohnout. Jakmile zjistil, že je popelnice pro něj zatím příliš těžká, vynořily se tyto návrhy: mohli bychom zavolat jeřáb, nebo bych mohl pozvat tátu, strejdu Maxima a ještě Pavlíka.
Zajímavé je, jak reagují na podobné otázky dospělí. Klidně si to někdy vyzkoušejte. Na některé otázky hned vypálí: Co tím myslíš? Na jiné, jakoby smysluplnější dotazy reagují většinou cca jednou nebo dvěma variantami. U dětí je to úplně jiné…

Další aktivitou, která je jako stvořená pro rozvoj fantazie, jsou hry typu Carcassonne nebo v našem případě Rodová osada. Dítě při nich nemusí tolik zapojovat logiku, jako právě představivost. Samo vymýšlí, jak bude vypadat město nebo statek, kudy povede cesta, kde bude rybník, ovocný sad, škola nebo tržnice. Ze začátku vám postačí samotné kartičky, pak, až bude dítě starší, můžete hru zpestřit i bodováním a dalšími nuancemi.

P1080568_1              P1080577_1

Posledním tipem pro dnešní článek je pohádka na dobrou noc. Ale nejen tak obyčejná pohádka, kterou dítěti přečtete nebo odvyprávíte. Ale příběh, který vytvoříte společně s dítětem. Můžete začít, nebo nabídněte, aby začalo dítě. A střídejte se dle situace. Myslím, že je dobré nechat dítě mluvit, jak dlouho chce – to je právě ten okamžik, kdy fantazíruje, dovolte jeho mysli letět. Reagujte emocionálně a pokračujte, nechte příběh volně plynout. A nezáleží na tom, jestli pohádka bude dlouhá, logická nebo nějak zvlášť sofistikovaná (z pohledu nás dospělých). Příběh můžete kdykoliv smysluplně zakončit. Důležité je, že jste ho vytvářeli spolu.

 

Chraňme v dítěti pocit zázraku

S fantazií těsně souvisí i dětská víra v zázraky. Upřímná víra v to, že svět je stále překvapujícím výtvorem velkého kouzelníka a že dobro vždy vítězí. A není třeba to dítěti rozmlouvat. Samozřejmě zde nepropaguji výchovu dítěte v imaginárním světě izolovaném od každodenní reality (která je mimochodem výsledkem našeho života, našeho přístupu k životu). Ale právě víra v zázraky může být nástrojem, který pomůže dítěti úspěšně a spokojeně kráčet cestou života.

IMG_1189_1

 

Ráda bych zde uvedla slova úspěšné ruské psycholožky Galiny Šeremetěvové z knihy Aby dítě bylo šťastné (vydalo nakladatelství Zvonící cedry v roce 2008). V kapitole Chraňte víru v zázraky najdeme tyto řádky:
„Víra v to, že svět je zázračný, pomáhá dítěti vyvíjet vnitřní sílu i duši. Když dítě ztratí víru v zázraky, přijde o to nejcennější, vzdává se svých tužeb a vidin. Od tohoto okamžiku se jeho duše zatvrdí, stává se necitlivá. Děti mají velkou potřebu soucitu a vítězství dobra nad zlem, jinak se brzdí jejich růst a vývoj. Pohádkoví hrdinové často pomáhají dětem pochopit vzájemné vztahy a duchovní hodnoty. Občas je mnohem jednodušší vysvětlit dítěti nějaký problém na příkladu pohádkových postav, než používat kázání a trest. Neničte v dítěti pocit zázraku. Tento dar mu pomůže najít smysl života a vytvořit šťastnou budoucnost.“

Takže milí rodiče! Pokud se nám děti snaží něco říct a ať je to jakkoliv fantastické a nereálné, zkusme je vyslechnout. Nejméně efektivní (a hlavně škodlivou) reakcí z naší strany by mohla být ignorace, okřikování nebo shazování dítěte. Pamatujme na respekt a pochopení k malému učiteli. A někdy se možná nechme unést dětskou představivostí a při tom procvičme i tu svou.

 

Autor: ilh
Foto: Nika Hölcl Valič, uvedomelyrodic.cz

 

Comments

comments