Chceme pro své děti to nejlepší. V koloběhu života se ale často necháváme ovlivnit moderními trendy a zapomínáme na skutečné potřeby dítěte. Jedním z takových trendů jsou i nejrůznější kroužky, tedy odpolední aktivity všeho druhu pro předškoláky a školáky. Jejich popularita v poslední době ještě více stoupla, typ kroužku je někdy atributem sociálního postavení rodičů a skutečnost, že váš potomek nenavštěvuje alespoň hodiny keramiky nebo flétny, je často vnímána minimálně jako zvláštní.
A pak se stává, že některé děti mají kroužků hned několik a jejich denní rozvrh je tak nabitý, že jim nezbývá skoro žádný čas pro sebe. V lepším případě se jedná o aktivity, které je baví. V horším případě o ambice rodičů, které ratolest nesdílí.
Zeptáte se, co je špatného na tom, že dítě dělá něco zajímavého, rozvíjí své nadání, nakonec je zaměstnané a „nemyslí na hlouposti“? Odpověď je jednoduchá: nedostatek prostoru pro volnou, spontánní hru v režii dítěte, bez dozoru nebo pravidel, které by určovali dospělí.
Spontánní hra jako součást přirozeného vývoje člověka, na kterou zapomínáme
Výzkumy světoznámých vědců, jako je Stuart Brown, Peter Gray nebo Sergio Pellis, které se věnují problematice volné hry u savců, domorodých kmenů žijících v rezervaci a také člověka z civilizace, dokazují, že hra je zakódovaná v našich genech od počátku. Začíná pro novorozence ve chvíli, kdy matka jemně šimrá dítě konečky svých vlasů na obličeji, při tom se něžně usmívá a dítě jí odpovídá svým prvním, nesmělým úsměvem.
Volná dětská hra bez účelu a dozoru dospělých je vnímána jako transformující síla, nepostradatelný proces, který umožňuje dítěti získat dovednosti (především sociální dovednosti, jako je komunikace, solidarita, empatie, týmová práce), jež bude potřebovat v dospělosti. Dále rozvíjí kreativitu a schopnost řešit problémy, které mohou vyvstat v budoucnosti. Je to jediný způsob, jak se děti učí kontrolovat vlastní život. V neposlední řadě nás hra dělá veselejšími a celkově šťastnějšími.
Část výzkumné práce amerického psychiatra a badatele v oblasti volné hry Stuarta Browna, která se zaměřuje na masové vrahy a další zločince, poukazuje na skutečnost, že v dětství dotyčné osoby trpěly nedostatkem volné hry a otevřené komunikace, což v závěru vedlo k silné deprimaci a poruše osobnosti.
Co děláme špatně?
Pokud je čtenáři třicet a víc, určitě zde nemusím vyprávět, jak vypadalo dětství před pár desítkami let. Vzpomínám si, jak jsem se bála přijít domů pro pití, aby mi rodiče nebo prarodiče náhodou neřekli, že už je pozdě. Pokaždé se sešly děti z celé ulice. Starší dávali pozor na mladší, fantazii se nekladli meze, a co víc – byli jsme venku!
Dnes je to úplně jiné. Vytvořili jsme svět, v kterém se bojíme pustit děti ven samotné. Zavřeli jsme je do školek, škol a družin, přihlásili do nejrůznějších kroužků, a aby toho nebylo málo, připoutali jsme je k televizním a počítačovým obrazovkám. Zdá se, že děti úspěšně chráníme před nebezpečím zvenčí, zároveň ale musíme čelit nebezpečí novému, které nás znepokojuje čím dál víc v podobě dětské obezity, ADHD a dalších dříve neznámých poruch, deprese, agresivity a sklonů k sebevraždě.
Přemýšlejme rozumně a s dostatečným předstihem
Netvrdím, že všechny tyto jevy jsou způsobeny výhradně nedostatkem volné hry, a už vůbec nechci nikoho odrazovat od prospěšných organizovaných aktivit. Ale pokud nám záleží na fyzickém a psychickém zdraví našich dětí a chceme, aby z nich vyrostli šťastní a úspěšní lidé, vraťme jim volnou hru, individuální i skupinovou, protože je přirozenou součástí zdravého, komplexního vývoje člověka! A k tomu ještě přidejme bezpodmínečnou lásku a naši pozornost.
Na závěr bych se chtěla zmínit o jednom velmi důležitém faktoru, který ještě umocňuje účinek volné hry. Je to příroda, neobyčejně mocná čarodějka, zdroj životodárné energie a přirozeného poznávání (více k tématu v příspěvku Proč jsou běžné články o dětské výchově málo efektivní a jak teorii jednoduše vyzkoušet v praxi). Jako matka pětiletého syna a průvodkyně dětí v lesní školce mám možnost pozorovat nejen volnou hru v přírodě, ale také její obrovské benefity. Není to nic neobvyklého, právě naopak. Jen jsme na to postupem času zapomněli…
Autor: ilh
Foto: geniava.com
Mohlo by vás zajímat:
O dětech a především o nás, o rodičích
Kniha jako lék, rádce i inspirace
Proč jsou běžné články o dětské výchově málo efektivní a jak teorii jednoduše vyzkoušet v praxi
Jak rozvíjet dětskou fantazii a proč je důležité chránit víru v zázraky
Hračky, které baví a rozvíjí – pytlíkové výměny a praktické hračky