Proč jsou běžné články o dětské výchově málo efektivní a jak teorii jednoduše vyzkoušet v praxi

Všimli jste si, jak často dnes lidé mluví o výchově dětí? Zdá se, že nikdy předtím nebyli rodiče tolik znepokojeni skutečností, jestli své ratolesti vedou správně, ale především tím, jak si poradit v těch či oněch situacích nebo fázích dětského vývoje. Co s dítětem, které nechce být v postýlce, odmítá dudlík a neustále pláče? Dostane záchvat vzteku nebo hysterie? Je kruté k vlastnímu okolí nebo jen nedokáže udržet ranní tempo při chystání se do školky nebo školy?

 

Kdoví kolik období vzdoru, ADHD, řada dalších poruch, puberta… A jako odpověď – nespočet psychologických příruček, které radí, jak na to, a doslova moře nejrůznějších článků v tištěných médiích a na internetu. Vymysleli jsme si řadu sofistikovaných pojmů, zručně s nimi operujeme, dokážeme všechno definovat. Jen nějak stále odmítáme mainstreamově pojmenovat, přijmout a reagovat na hlavní příčinu toho, proč naše děti nejsou tak úplně normální. (V tuto chvíli možná někdo z čtenářů pocítí pobouření nebo otázku „A co je vlastně normální?“. Ano, je to velmi subjektivní pojem, ale asi všichni znepokojení rodiče pochopí, co mám na mysli.)

 

Živná půda pro nové „objevy“ a kvaziodborníky

Jako matka pětiletého syna (a věřte mi, nejedná se o to nejklidnější dítě) také stále hledám. A pozoruji, jak hledají rodiče kolem nás. Hledají a zkoušejí s větším nebo menším úspěchem něco měnit, korigovat. Každý intuitivně cítí, jak by to asi mělo být, a to je dobře. Jen podle mě není dobře uvědomovat si, že něco není v pořádku z hlubšího důvodu, ale pokračovat dál v zajetých kolejích, které vedou do slepé uličky.

Ano, podobná situace je velmi výhodná pro systém jako celek a také pro řadu rádobyodborníků, kteří se živí na tom, že rodiče si neumějí poradit (upřímně se omlouvám všem, kteří svou práci dělají s čistými úmysly!). A ti pak čtou, poslouchají, školí se na nejrůznějších kurzech, utrácejí někdy až fantastické částky, ale za co vlastně? Přece se nic nemění na skutečnosti, že „poruch“ čím dál přibývá. Tak kde je zakopaný pes? Není to všechno jen chabou náplastí na ránu, která si přímo žádá komplexnější léčivo?

 

IMG_1221_1

 

Náš způsob života z nás dělá to, čím jsme

Když mluvím o hlubším důvodu, mám na mysli jednu jedinou věc, a to způsob života, který vedeme. Vzniká tady zvláštní paradox: říkáme o sobě, že jsme lidé, ale zároveň odmítáme to nejlidštější, co k nám patří. V některých případech jsme se úplně odstřihli od přírody, bez které ČLOVĚK vlastně nedokáže fungovat, protože pak už to nebude člověk, ale jen postavička z řadového sci-fi filmu. Čím dál víc zapomínáme na skutečné rodinné vazby, na naše kořeny, vědění našich předků. To je ta síla a energie, která naplňovala člověka a pomáhala mu plnohodnotně žít a dělat velké věci.

Drancujeme, kácíme, asfaltujeme, stavíme, vyrábíme a hned vyhazujeme, šlechtíme, oživujeme tisíce let staré viry a vzápětí očkujeme proti novým… A co se týče našich dětí, tak to je ještě lepší.

Odmalička je obklopujeme umělými věcmi, nedostatkem vlastní pozornosti, filmy a reklamou, které v nich zakotvují pocit, že život je jen o materiálnu (a to nemluvím o filmech plných agrese!). Nadáváme jim za každou rozbitou „cennost“, krotíme jakýkoliv výlev dětských emocí, představa, že by se dítě mohlo vyválet v bahně nebo trávě, je pro mnohé rodiče odstrašující, ať už z důvodu zašpiněných kalhot nebo klíšťové encefalitidy. Styk se živým je minimální a jedním z vrcholných okamžiků je den, kdy hodní příbuzní nebo ježíšek přinese malému človíčku mobilní telefon nebo tablet.

 

IMG_1156_1

 

A pak povykujeme, hledáme řešení a chceme, aby naše dítě bylo ČLOVĚKEM. Někdo svým dětem neprávem nadává. Proč neprávem? Protože bychom měli začít u sebe sama a u toho, co svému dítěti nabízíme. Jaké pocity, obrázky a názory si malý človíček odnese do dospívání a následně do dospělosti ze světa, v kterém žije?

 

Příroda jako zaručený lék

Nechci tady „objevovat Ameriku“, ale jen upozornit na to, co možná mnozí cítíme uvnitř, ale z nejrůznějších důvodů si nechceme připustit, co je předmětem mnoha úspěšných světových výzkumů a projektů a co mám podloženo vlastními zkušenostmi.

Příroda léčí! A to doslova. A také podporuje přirozený rozvoj dětské osobnosti, utvrzuje v něm správné lidské hodnoty, umožňuje dítěti myslet a uvědomovat si veškeré souvislosti. Příroda, živý svět je nejlepším prostředím pro proces komplexního, nenuceného vzdělávání. Je to zdroj čisté energie, bez níž ČLOVĚK nedokáže žít.

 

P1090215_1

 

Proto má-li vaše dítě potíže, neváhejte a odjeďte s ním do přírody, alespoň na dva týdny a ještě lépe na měsíc. Pokuste se domluvit pobyt u příbuzných nebo známých a buďte s dítětem v prostředí, kde získá možnost trávit většinu času venku. Dovolte mu hrát si na písku nebo v hlíně, kopat, stavět, pracovat na zahradě, pozorovat včely a motýly, kapky deště, západ slunce a hvězdy… Dopřejte mu čas, kdy bude samo – ať přemýšlí a pak se ptá, když bude chtít. Ať ochutnává plody a byliny. Slovy hlavní postavy z knižní série od Vladimíra Megreho, kterou upřímně doporučuji všem uvědomělým rodičům: nechte dítě ochutnat vesmír.

V žádném případě to neznamená izolaci. Jedinou podmínkou je váš klid a dobré psychologické rozpoložení. Však víte, jak se říká: klidná matka – klidné a spokojené dítě. Osobně bych to ještě rozšířila na: šťastní a spokojení rodiče – šťastné a spokojené dítě.

 

Očekávejte kladné výsledky

Pozitivní změny určitě přijdou. Samozřejmě to může být velmi subjektivní a také záleží na věku dítěte, na jeho závislosti na moderních technologiích a na vaší kreativitě. V našem okolí pozoruji zlepšení v případě dětí do osmi let. Ale jsem přesvědčená, že i starší děti mohou mít kladné výsledky, pokud dostanou správné vedení (např. společná práce na zahradě, vytváření vlastních projektů zaměřených na komplexní vzdělávání, sportovní aktivity, pozorování v přírodě atd.).

IMG_1100_1

 

Podobná zkušenost může být také dobrou příležitostí pro vás. Nejen že strávíte se svým potomkem více času, ale třeba se zamyslíte nad způsobem vlastního života, nad jeho smyslem a po návratu domů ho budete chtít změnit.

Mějme na paměti, že výchovou vlastních dětí zdokonalujeme sebe sama. A že nejefektivnější výchovou je vlastní dobrý příklad:)

 

Autor: ilh
Foto: Nika Hölcl Valič

 

Mohlo by vás zajímat:

O dětech a především o nás, o rodičích

Kniha jako lék, rádce i inspirace

„Překroužkovaná“ generace aneb Vraťme dětem spontánní hru

Život EKO*LOGICKY. Pár jednoduchých tipů a ještě něco navíc

Kateřina Juřenčáková: „Pokud ženám neumožníme přirozené, vědomé porody, přijde náš svět o víc, než si dokážeme představit.“

Comments

comments

2 thoughts on “Proč jsou běžné články o dětské výchově málo efektivní a jak teorii jednoduše vyzkoušet v praxi

Napsat komentář